dokumentární fotografie

Když mi bylo osmnáct, koupila jsem si svůj první fotoaparát. Byl to Canon. Nic profi, ale tehdy stál asi 4,5 tisíce. Na to, že jsem si v ZKL vydělala 12 tisíc, to bylo hodně.

V té době jsme měly s mými sestřenicemi partu a téměř každý víkend jsme se scházely, buď v baru, nebo u někoho doma. Hodně se pilo a já to všechno fotila. Byla jsem součástí té divočiny a zároveň jejím pozorovatelem. Některé z těch fotografií dnes už nemůžu zveřejnit.

Mým poznávacím znamením byl vestavěný blesk. Někdy jsem fotoaparát nechala kolovat, abych se na fotografiích objevila i já.

Tehdy jsem nepřemýšlela o tom, proč fotografuji. Bylo to přirozené.

Až dnes, po téměř osmnácti letech, si uvědomuji, jak důležité tyto fotografie v mém životě byly.